Top of Europe

Horko tedy v sobotu bylo a tak jsem se po krátkém váhání a raní kontrole webovských kamer vydal na Jungfraujoch, top všech švýcarských úzkorozchodek a zubaček. Samotné místo je s vrcholy Eiger, Mönch a Jungfrau dobře známé, všechno lze nalézt třeba na http://cs.wikipedia.org/wiki/Jungfraujoch nebo rovnou na http://www.jungfrau.ch
Nebudu vše podrobně popisovat, to bych se upsal, tak jen pár zajímavostí a rad:

Železnici nechal vystavět švýcarský podnikatel a vizionář Adolf Guyer-Zeller, stavělo se 16 let, otevření v roce 1912 – dráha tak bude brzy slavit 100 let. Mělo se původně stavět až na Jungfrau, k tomu už nikdy nedošlo a stavitel se otevření nedožil

Nahoře je řídký vzduch (60%) a tak je vše namáhavé, dolu se ve vlaku tak většinou spí:)
Pokud jedete vlakem, výchozí stanice je Interlaken Ost, zde je přestup na úzkokolejku do Grindelwaldu nebo Lauterbrunnenu, zde zubačkami do stanice Kliene Scheidegg a konečně přestup na vrcholový úsek na Jungfraujoch


Jídné je opravdu hodně hodně drahé, 180 CHF zpáteční z Interlakenu, doporučuji nějaký typ slevy (která ovšem není zadarmo:) , mám v plánu o tom napsat

Ozubnicová dráha vede 9 km skalním masivem s konstantním sklonem 25%, po cestě jsou dvě vyhlídkové zastávky Eigernordwand (na stěnu Eigeru) a Eismeer (na ledovec)


Na hoře je moderní a obří turistický komplex Top of Europe, ten je díky izolaci „vytápěn“ jen ze slunce, kuchyně, žárovek, lidských těl, ve dne se teplo akumuluje, v noci se topí pomocí tepelných čerpadel

K atrakcím patří ledovcový sál se sochami z ledu, výhled na 23 km dlouhý ledovec Aletsch, na ledovci Snow fun park atd.

Zajímavé je hospodaření s vodou, pitná se dováží nahoru cisternou – tak vysoko už nejsou žádné prameny, užitková se získává táním ledu a odpadní se odvádí potrubím do Grindelwaldu

Nejvýšší bod je observatoř Sphinx s terasou , ke které vede 100m superrychlý výtah, zde je tedy opravdu Top of Europe, 3571 m

A ještě nějaké vlastních zážitky
Vyrazil jsem docela až v 10:30 z Bernu a to je na hory pozdě, cesta trvala 3 hodiny, je to rozhodně výlet na celý den, na druhou stranu okolo 5. hodiny odpoledne už na horách nebyl vůbec nikdo. Na Eigertrail nebo jiný trek už jsem tak neměl čas.

Z jochu jsem vyrazil na 2 hodinový pochod na chatu do sedla Mönchjoch (3650m), chce to dobré boty, měl jsem je úplně promočené, cestou mi dělal společnost student z Hong-kongu, spojení s Čínou si náramně pochvaloval, vzájemně jsme si dělali fotky

Nahoře bylo 8 stupňů, počasí se celkem 4x otočilo, do 2 odpoledne bylo hezky, pak cestou na chatu déšť, pak zase azuro, a nakonec ohromná bouřka večer



Vrcholové kafe

Nahoře „řádil“ indický filmový štáb, koulovačka a tancovačka, k tomu indická hudba, jasně bylo vidět, kdo kam patří, podle toho co a kolik toho nesl:)


Tihle už ke štábu nepatřili:)

V Interlakenu není moc co k vidění (relativně vzato samozřejmě), snad jen zkrachovalý a znovu otevřený Mystery park Ericha Von Dänikena – to je ta kulová věž

Vlakem se tu opravdu jezdí:)

Gruss Rudi