V Ženevě se totiž mluví francouzsky, ostaně do roku 1815 patřila Francii a s jiným jazykem tu není moc pořízení. Údajně zde žije přes 200 národností (200 tisíc obyvatel) a většina rezidentů nemá švýcarský pas. V městě sídlí (opět) přes 200 mezinárodních organizací a i v plném horku bylo plné nažehlených bussinesmanů a ladných kostýmků.
Co se nedá přehlednout, je fontána Jet d’eau tryskající do výše 140 m. Vysoko to bylo, ale na dva Petříny a ještě něco navrch bych si nevsadil. Fontána nás přitahovala jako magnet a nakonec jsme k ní i došli. Je to opravdu hodně efektní, v noci předp. Ještě daleko víc, zajímalo by mne jak to vypadá při silném či proměnlivém větru. Dotknutí se tryskajícího proudu není možné, asi by to i špatně dopadlo. V 5 odpoledne najednou žet přestal tryskat, nezjistil jsem, zda je to pravidlo (příprava na večer?) nebo se stalo něco nečekaného.
Památek je tu spíše poskrovnu, zajímavý architektonický mišmaš je katedrála De St Pierre, stavba baziliky započala ve 12. století a dokončena byla až v 18. století. Výhled na ženevu je „the best“ a „the must“, stojí ovšem 150 docela vydatných schodů a samozřejmě pár franků, ale jde to. Hned vedle je muzeum reformace s mutimediální prezentací Jeana Calvina. A ještě vedle jsme si dali Crepes a občas jsme měli pařížské imprese, posuďte sami
Odpoledne už jsme další poznávací a muzeální choutky zavrhli a po nábřeží okolo Jardín Anglais jsme se přesunuli na místní plovárnu Bains de Paquis.
Za dva franky dostanete šatny, můstky, minipláž, nejaké skluzavky, plující ostrovy, bufet apod. Zájem je veliký, řekl bych převážně místní obyvatelstvo . Ženevské jezero, napájené Rhonou, už není křišťálově čisté, plave v něm spousta řas, chaluh apod, na české poměry je to ale pořád vysoký nadstandard.
Toliko tedy Geneve, v pozadí vykukovaly Savojské Alpy, Mont Blanc ale vidět nebyl.
Au revoir
Pierre
Žádné komentáře:
Okomentovat