Eurojódl: Úterý

Včera večer se mi podařilo ještě vyprat a dokonce vysušit, tak že se košile nemusí žehlit! Zase jsme o krok dál a ženy potřebujeme méně:) Tady fotka domu, kde bydlím. Který dům přesně už neřeknu, je to asi jako kdybych v Praze bydlel např. v Celetné nebo Karlově.

Nevím jestli jsem to už psal, ve městě vlaje pro nás neobvyklá spousta vlajek – většinou švýcarská a bernská. Je to podle nějakého (mně neznámého) klíče, dnes ráno v 5 ty vlajky docela hlučně sundavalo nějaké auto. Ptal jsem se tady co a jak a proč, ale nic moc jsem se nedozvěděl. Snad to souvisí s MS, skoro každé auto vozí švýcarskou vlajku.

Také jsem se zapovídal s kolegou, probrali jsme všechno od Prahy (tu mají jako úplně top), Slovensko (jestli jim rozumíme, jestli jim na MS fandíme a jak velká újma je, když dostali dnes gól v posledních vteřinách), Německo (pro ně je to "velký bratr" a kdykoliv se "mu" stane něco špatného tak se mu trochu zlomyslně smějí), armádu, neutralitu, politický systém, komunisty a extrémisty, EU, demokracii, mešity, burky a tak. Jsou docela rozumní, váží si toho co mají, ale asi ne úplně chápou, co je mohlo potkat:)

Vložím naučnou vsuvku (hlavně pro sebe:)

Švýcarská konfederace se skládá z 20 kantonů a 6 polokantonů, z nichž každý má vlastní ústavu, parlament i vládu. Zákonodárnou moc zastává Spolkové shromáždění (Národní rada a Rada kantonů). Spolková vláda (moc výkonná) je vedena Spolkovou radou, ze které se na jeden rok volí spolkový prezident. Všechny významnější otázky se řeší referendem. Do roku 1971 bylo upíráno volební právo ženám a toto přetrvalo ve dvou polokantonech až do roku 1989.
Ve Švýcarsku se mluví čtyřmi jazyky – v severních kantonech němčina (65 %) ve spoustě různých dialektů, na západě francouzština (19 %), v kantonu Ticinoi italština (15 %) a u některých starších obyvatel rétorománština (méně než 1%). A tomu dialektu se říká Schwyzerdütsch.

Zítra v 16 hraje Švýcarsko proti Španělsku. V místním Blick am Abend http://www.blickamabend.ch/ mne zaujal článek o tom, jak chudáci řidiči tramvají nemůžou poslouchat rádio a stav zápasu, protože jim to zakazuje drážní zákon. Zato řidiče autobusů může dispečink informovat o stavu zápasu pomocí radia. Hasiči a policie mají štěstí, mohou se na MS dívat - mimo pracovní dobu:) Zato místní radnice je nekompromisní: "Kdo chce sledovat MS, musí si odpíchnout", říká Franziska Zimmermann, personální vedoucí. Inu tak...

No a tak jsem pár místních tramvají a autobusů vyfotil, ta zelená je restaurační a jezdí pravidelně.

Do ZPK jsem se rozhodl zajít až s nějakou návštěvou, je jasné, čím tam pojedeme:)

Večer obligátně obligátní běhání. Tentokrát na druhou stranu, tzn. po proudu Aare. Cestou drobná architektonická modernistika.

U mostu resp. pod mostem u mostu 3 chlapci trénovali chození po nataženém resp. takovém pásku - viz detail. Často padali do řeky, ale měli noprény a nezdálo se, že by jim to příliš vadilo. Vydržel jsem se fascinovaně dívat nejméně půl hodiny a je to doufám i námět pro mého multimediálního kamaráda.

Tenhle si sedl na lano, pak vstal, došel do půlky a pak zpátky, po jedné, po obou...

Nakonec jse doběhl k dálničnímu mostu, kde je jakási římsa a chodník. Myslel jsem, že se na ní bude možné nějak dostat a mít užasný výhled, ale opravdu to nešlo. Ty tři fotky níže měly být panoráma, řeka Aare je tam vidět z jednoho místa 2 krát, je to takové hrdlo - viz poloha Google maps.